Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kam mám schovat její prsa?

Je nádherná. Krásně tvarovaná. Má superideální míry. Její bohatá zlatá hříva motá hlavu i malým dětem. Její garderóba čítá stovky nejrůznějších modelů. Na všechny situace je připravená. Můžete s ní jít do společnosti i na pláž. S neuvěřitelnou rychlostí zvládne být královnou večírků a vzápětí se potit ve fitku. Babičky, matky a dcery jsou ochotné kvůli ní hodně obětovat. Která z žen si je takto podmanila? Hádejte!   

Nedávno jsem procházela okolo skupinky malých holčiček zabraných do hry. Když jsem se přiblížila asi na jeden metr a mírně se sehnula s úmyslem zeptat se, na co si hrají, otočila se jedna z nich, výhružně se  na mě podívala, zamračila se a významně si dala vztyčený ukazováček před malé rtíky. "Pšššš - konečně spinkají!", zašeptala. Poslechla jsem...a přesunula se opodál, abych nerušila, ale nedalo mi to a jejich hru jsem ještě chvíli pozorovala.

Kousek dál seděly mladé dámy, asi jejich maminky a povídaly si.

V tom se najednou ozval zoufalý výkřik opepřený jakousi prazvláštní zlostí: "Mami, kam jí mám schovat ty prsa?" Maminky se rozesmály, já také. Než mi došlo, oč tu vlastně běží.

Malé holčičky si hrály s panenkami. Okolo deky měly zaparkované kočárky, věrné kopie těch luxusních doopravdických. Na dece ležely 4 panenky a já v jednu chvíli váhala, jestli náhodou nejde o jejich mladší sourozence. Panenky byly jak živé. Každá holčička měla otevřenou taštičku s výbavičkou pro své miminko. Bryndáček, dudlík, lahvičku, dupačky, čepičku...Zkrátka vše, co by miminko mohlo potřebovat. Až na jednu holčičku. Právě ta se ozvala. Nešťastná, rozzlobená a mimo hru. Její panenka vypadala v zavinovačce jaksi divně. A nejhorší byla její prsa! Kam s nimi???

Ještě před chvilkou svoji Barbie asi poosmé převlékala z jedněch šatiček do druhých. Dokonce už našla Kena, aby je oba připravila na rande. Ken měl skvělé džíny a tričko s nápisem Love, Barbie měla sexy červené obtažené šatičky, střevíčky na vysokém podpatku a v krásných vlasech čelenku. Nemělo to chybu...až na jedno...nešlo si s nimi hrát na miminka. Nešlo jim být mámou.

Nebo vy si snad umite představit přebalovat Barbie? To by spíš znamenalo, že tato dáma má problém  s inkontinencí (pomočováním), ne? Nebo dát jí na zlatavé vlasy čepičku s kraječkou a hezky pod bradičkou zavázat? To už by se na ni Ken nikdy ani nepodíval! A dát Kenovi napít z flaštičky Sunar? Trapas...není mimino, možná tak mikroplechovku s energy drinkem. A nejnovější sada obsahovala paletu přípravků na tetování - aby oba byli IN!

Své místo pod sluncem dostala už i těhotná Barbie. Slouží jako skvělá pomůcka pro sexuální výchovu. Proč ne. Jen tak na okraj - nechal si Ken udělat test otcovství?

Barbie je skvělá hračka. Je to nejlepší kamarádka na nakupování, výborná parťačka se smyslem pro módu a detail, rozhodně velmi dobře inspiruje k dietám a štíhlé postavě - zkrátka hra s Barbie zdůrazňuje především péči o vlastní image. Podporuje ale poněkud jinou životní roli než roli maminky.

Po chvilce pozorování a smíšených pocitech jsem si uvědomila, že tyto dětské hry mají cosi do sebe. Ve hře, kde se učíme životním rolím, si zkoušíme nanečisto spoustu dovedností, které přidou na řadu třeba za několik let. Hra s panenkami učí mateřské roli, přináší bezpečné situace pro objevování, zkoušení, učení, ale i chyby, omyly a selhání. Hraní na maminky, péče o panenky miminka je prevencí nejistoty a úzkosti, když už místo panenky držíme v rukou živého tvorečka. Znáte to: "co se v mládí naučíš, později jako když najdeš..." Hra s panenkami - miminky buduje u malých holčiček vztah, věrnost, obětavost, smysl pro povinnost, která se mění v radost a naplnění.

Kdysi dávno, ještě když jsem byla malá holka, mi babička ukázala, jak si jednoduše a rychle vyrobit panenku. Vzala utěrku a ve třech rozích uvázala uzel. Pak jednotlivé uzlíky navlékla na prdsty a panenka rázem oživla. Ukláněla se, pokyvovala uzlíkem hlavičkou, tleskala uzlíkovýma ručkama, hladila mne po tváři, nechala se pochovat, pohoupat nebo jen tak se roztancovala vysoko nad hlavou. To bylo kdysi...poutavé, zábavné, tvořivé, moje. Moc ráda na tyto hrátky vzpomínám.

Odcházím. S rozporuplnými pocity. Nešťastná vzlykající holčička utíká za svou maminkou. V jedné ruce drží zavinovačku a v druhé za krásné zlaté vlasy tahá za sebou svoji panenku.

Chce být mámou...a Barbie jí to nedovolila.

Autor: Milena Mikulková | pátek 12.9.2014 22:58 | karma článku: 16,15 | přečteno: 1734x
  • Další články autora

Milena Mikulková

Syndrom houpacího koně

Záměna poslání a cíle je příčinou pádu. Syndrom houpacího koně je synonymem příčin rozkladu společnosti i rozkladu firem. Společnost, stát , obce i firmy unesou výměnu osobností, ale neustojí bez šrámu absenci vize, poslání.

6.7.2017 v 13:40 | Karma: 14,41 | Přečteno: 646x | Diskuse| Politika

Milena Mikulková

Recept na dobré manželství fakt existuje!

Už delší dobu je pozoruji. Pár, který našel recept na dlouhodobý kvalitní a oboustranně uspokojivý vztah. A prý v ČR je takových párů téměř 2 000 000. A je to tak jednoduché, až z toho padá brada!

3.3.2017 v 15:07 | Karma: 22,90 | Přečteno: 1573x | Diskuse| Ona

Milena Mikulková

Klokotám radostí...

Motto: Naděje, důvěra a odvaha vidí dál... Rok 2014 přinesl zcela mimořádnou zkušenost. Životní restart, třebaže jsem naprosto netušila, co bude obnášet, přinesl zajímavé impulsy a dodal novou mízu. Nutnost změny byla pro mne i mého muže výzvou. A nejen to, byla to také velká zkouška odvahy - pustit to jisté, co bylo léta budováno a s důvěrou se oddat něčemu novému, co jsme ani v náznacích netušili.

19.12.2014 v 21:20 | Karma: 8,21 | Přečteno: 896x | Diskuse| Ostatní

Milena Mikulková

Co děláš, když neděláš nic?

Možná nejsem jediná, kdo má v současné době pocit zaplavení podněty a informacemi. Zaplavení nabídkou a příležitostmi. Čas od času, někdy hodně intenzivně, jindy méně, mám potřebu vypnout. Vystoupit. Nedělat a nechtít NIC. Životní restart mi umožnil zažívat stále častěji, že NIC je nádherné. Že NIC je neskutečně bohaté. Že NIC může být inspirující a sytící možná víc než přesycenost. Nedávno jsem dostala otázku: Co teda děláš, když neděláš NIC? A tak jsem se začala svým NIC zabývat a tady to je:

31.7.2014 v 8:20 | Karma: 13,63 | Přečteno: 694x | Diskuse| Ostatní

Milena Mikulková

5 kroků k životnímu restartu - Krok 5. Žasni!

Víte, proč je každodennost tak ubíjející? Také už víte, co můžete od svého partnera čekat? Asi znáte důvěrně slovo stereotyp. Každý den totéž. Každý týden totéž. Už několikátý rok - totéž. Chybu není třeba hledat v tom, co žijeme, ale třeba úplně jinde. Když se do života vloudí samozřejmost, začneme stárnout. Jeden citát říká:"Dokud žasneš, dotud žiješ". A to je poslední krok restartu - bez časového omezení. Protože - nic není samozřejmé!

22.7.2014 v 5:00 | Karma: 16,75 | Přečteno: 1130x | Diskuse| Ostatní

Milena Mikulková

5 kroků k životnímu restartu - Krok 4. Odvaž se!

Mám/e za sebou zastavení, ohlédnutí, generální úklid. K tomu všemu je zapotřebí odvaha. Ono se to nezdá, ale ne vždy je snadné pouštět a opouštět to, co máte většinu dosavadního života "zažrané pod kůží". Kromě toho je potřeba odvaha i k odvázání se, k probuzení rošťáka, dítěte v nás. Přiznám se, že restart mne přiměl nebo snad umožnil dělat věci, které mi ještě před půl rokem připadaly přinejmenším nevhodné. Pořád mi zní v uších reklamní slogan - Nevaž se, odvaž se! Myslím, že třetím krokem se odvázalo něco i ve mně samotné a ...dějou se věci.

22.7.2014 v 0:49 | Karma: 10,28 | Přečteno: 754x | Diskuse| Ostatní

Milena Mikulková

5 kroků k životnímu restartu- Krok 3. Ukliď si!

Kolik nánosu, kolik informací, kolik věcí, vzpomínek, ale i křivd si s sebou celoživotně nesu? Možná je (moje)obezita i tak trochu signálem, že se nerada něčeho vzdávám, neumím pustit, nerada se loučím. Hamty, hamty se nemusí týkat jídla, bohatství...ale téměř všeho. Možná nevím, co je skutečně to podstané, a co šunt. Tak raději střádám, hromadím, co kdyby...Ukliď si! je proces třídění. Třeba v etapách. Určitě je známé rčení, že do hrobu si nic nevezmeme. Ale třeba něco jo...to, co nic neváží, ale je naší součástí (teda pokud nám to pan Alzheimer ponechá :).

17.7.2014 v 12:25 | Karma: 15,79 | Přečteno: 1256x | Diskuse| Ostatní

Milena Mikulková

5 kroků na cestě k restartu - Krok 2. Ohlédni se! (s vděčností)

Životní restart znamená jít dopředu. Jinak. Teď. Možná by to nejlépe vyjádřil nadpis "Kupředu přes minulost". Nejde to bez zastavení. Nejde to bez ohlédnutí. Jak nezapomenout na to, co bylo krásné? Jak nenechat trable přehlušit radost? Jak se vyvarovat toho, co mně bralo radost? Jak neopakovat chyby, které mě udolaly? Pokud mám odvahu a umím být k sobě pravdivá, pak je to ta nejlepší investice do nového začátku. Ohlédnout se pravdivě znamená vidět minulost v jasných konturách.

17.7.2014 v 10:55 | Karma: 11,88 | Přečteno: 706x | Diskuse| Ostatní

Milena Mikulková

5 kroků k životnímu Restartu - krok 1.

Někde v hloubi sebe jsem nosila své sny, touhy, přání a když se čas od času přihlásily, zaplašila je mávnutím ruky a pádnými argumenty, že není čas na blbosti. Teď ne... až někdy.Teď to ještě nejde, ale až udělám to a to, až zbavím se toho a toho, až přestanou tyto a tyto povinnosti, tak třeba budu mít čas si své sny splnit.Přistihla jsem se, že slůvko AŽ začínám nenávidět. Co brání výměně toho odporného časového limitu AŽ NĚKDY za odvážné UŽ TEĎ?

9.7.2014 v 20:17 | Karma: 14,55 | Přečteno: 1578x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 10
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1096x
Jsem zralá ženská, baví mě pozorovat lidi, pátrat po souvislostech, příčinách a důsledcích. Profesně se zabývám mezilidskými vztahy, učím malé i velké životním dovednostem a doprovázím v tom, aby lidem s lidmi bylo dobře (www.vztahove-poradenstvi.cz).