Hezky napsano, hned se kouknu, zda pisete i o tech predchozich krocich, nez "zasnout". Stereotyp a nuda, to je to, co prave prozivam, uz leta. A zasnout jsem jaksi take pozapomnela a dekovat...  je toho hodne, na co poukazujete a co stoji za zamysleni. Dekuju

Vidět a děkovat je lepší než nevidět a naříkat. Je to otázka zvyku - hodně mi pomohl deník vděčnosti - každý den si píšu pár drobností, které nechci považovat za samozřejmé - bystří to pozornost a rozhodně vede k vděčnosti. Jsou to drobnosti, které dělají život krásnějším.

Gratuluji, že se Vám to povedlo. Taky si někdy říkám, že potřebuji životní "restart". A Vlastně něco takového poslední rok prožívám, ale trochu jinak než bych si přál. A bohužel, ať se snažím sebevíc, nemám nad tím kontrolu. Nic pozitivního na tom zatím nespatřuji. Za rok a půl (pokud se toho dožiju) mi bude 40. Pomyslně začínám úplně od začátku. Jedna hloupá a neúmyslná chyba mne připravila o dosud budouvanou kariéru, už rok marně hledám práci. Dříve vrcholový manažer .... dneska mne nechtějí zaměstnat ani jako nočního vrátného. Kdo z nás někdy neudělal chybu? Jasně, za chybu se musí zaplatit ... ale jen jednou a ne znovu a znovu a znovu. Na druhou stranu, dovolat se spravedlnosti, když se mi stane křivda ... v tomhle státě?? Tak jsem přišel o všechno. První odešli rádoby-kamarádi a "dobré kontakty"... nakonec i zbytek úspor. Nemám vlastní bydlení, auto, všechno jsem byl nucen prodat. Kromě notebooku na kterém píšu a mobilního telefonu mi nezbylo NIC. Už si zakazuju i představy a sny. Nemá cenu žít v "co by, kdyby", realita je krutá. Kdykoliv se vyskytne problém, postavím se k němu čelem a vyřeším ho a říkám si, už bude líp. Jenže přicházejí problémy další a další. A já klesám ke dnu, krůček po krůčku. Zatím stále nejsem asi na dně, ještě jsem se neodrazil. Bylo by hezké zažít restart.... zapomenout, začít znovu, cestovat, poznávat nové lidi a kraje, začít novou práci, věnovat se opět charitě. Jenže, kde na to všechno vzít? Myslím nejen peníze, ale kde na to brát sílu, motivaci ... když ani nevím jestli budu mít za týden na jídlo? A tak logicky přicházejí i myšlenky to všechno poctivě povypínat a nechat to být. Ne restart, jen vypnout. A to ostatní? Možná v příštím životě...

Nedokážu si představit, jaká "hloupá a  n e ú m y s l n á  chyba" může degradovat vrcholového manažera natolik, že ho ve věku pod 40 let nechtějí zaměstnat ani jako nočního vrátného. Přece musí existovat nějaká možnost, jak navázat na předchozí kariéru a začít znovu na nějakém méně významném postu, a nebo začít úplně od píky v jiném oboru.