Už jsem si říkala, že to je skoro o nás...Jak denně "dobrovolně" chodíme s pejskem na procházky..."Zdědila" jsem ho po tatínkovi a i přes "zdravý rozum" jsem si ho nechala...a manžel, když se zeptám: "půjdeš s námi? ", řekne: "rád..."

Jsem racionální člověk, ženatý, vše bez problémů ... Manželství je ovšem záhada ! Na všechno je školení - Auto, svařování, práce na soustruhu ... Zde absolutně nic ! Pak asi člověk koná intuitivně to, co viděl doma. I např. to, že rodičové vyplýtvali až neuvěřitelné kvantum úsilí , doslova na ptákoviny. Matka odmítla otci poskytnout teplou večeři. Zmírnil jsem dětsky napětí a vyrobil na papírku stravenku. Cosi na zadní stranu napsala - odnes otci. Otočil a četl - "Večeře" ! ... Šel zuřit do obýváku !

Hezké zamyšlení. Z receptu vyplývá, že jeden z těch dvou musí být pán a druhý pes. A to přece jen v lidských vztazích nelze tak často a zřetelně aplikovat.

To máte pravdu :)... soužití se zvířetem člověk obvykle zvládá líp